::Martin Pospíchal - Puškařství, Nožířství, Chovatelství

Průběžně se pořád loví

a foxlové nemohou chybět. Vkládáme fotky letních lovů s foxteriery, favoritem je nyní Sněhurka od Hrubého lesa, která projevuje výborné vlohy a učí se od Merciho a Marlona.

29.08.2023 Eva Pospichalova

Odešel nám Goldfever

Už je to nějaký ten den, kdy nám velice náhle odešel do psího nebe náš milý Goldfever, podomácku Ferda nebo Feryn. V pondělí se u něj objevily zažívací potíže a potíže s koordinací, hned ten den absoloval všechna možná vyšetření, dostal mraky léků a injekcí. Druhý den vše vypadalo lépe, snědl misku čistého vývaru se speciální konzervou a do rána byl mrtvý. I teď se mi o tom velmi těžko píše, ale protože se jednalo o mimořádného psa, určitě si zaslouží pár řádků na těchto stránkách. Jako štěňátko jsme si jej vybrali v chovatelské stanice of Swetees Poison, jednalo se o nepřiliš známou chovatelskou stanici v Rakousku, ale měl vynikající rodokmen, byl plnochrupý a nepříbuzný na téměř 100% české populace hladkých foxlů v ČR. Nikdy nelovil ani jeho předkové, ale díky svojí skvělé povaze, odvaze a temperamentu našel v tomto adrenalinovém sportu zalíbení a stal se z něj výborný lovecký pes, který za svůj život absolvoval mnoho společných i individuálních akcích. Taky to byl velký samorost, šéf, který si chtěl dělat co se mu líbilo a co uznal sám za vhodné. Rád dokazoval svoje šéfování jiným psům i fenám v naší stanici. Často mezi nimi chodil jako páv a všichni se mu klidili z cesty. Na druhou stranu to byl milující pejsek, který byl nejspokojenější, když se nám mohl motat pod nohama a být středem pozornosti. Samozřejmě měl různá privilegia, která dokázal skvěle využít. Jako jeden z mála psů pečlivě sledovat člověka, všechny jeho i nejmenší nuance pohybu, gest, mimiky a často nebylo nutné dávat ani pokyny, navnímal si sám, co je ve hře. Jako jeden z mála psů opravdu vydržel sledovat dlouhou dobu obličej člověka, podívat se dlouze do očí aniž by to byl náznak agresivity. Byl tvrdý v boji, nevyhýbala se mu zranění, šel do kontaktu s černou zvěří, vzpomínám na jeden velmi ošklivý pneumotorax, který vlastně na první pohled ani nebyl vidět, ale vážně ho ohrožoval na životě. Všechno přežil a pak zemře v noci, ve spánku v relativně ne tak vysokém věku. Na našem psím hřbitově jsme mu udělali hrob, vystlali čerstvým smrkovým chvojím a leží vedle takových velikánů naší stanice jako Enrico, Alaska, Románo, Orsia a další.

Je po něm řada skvělých odchovů, které byly především v naší stanici nebo v zahraničí. Čeští chovatelé z nepochopitelných nebo možná pochopitelných důvodů jeho potenciál využili jen málo, což je škoda. Nicméně pokud vzpomenu na jeho poslední vrh T - skvělé feny Ta-fantastika nebo Ta-leny.

Ferdo odpočívej v pokoji. Kdo si na něj pamatujete, vzpomeňte s námi. Díky za vše.

pár momentek ze života